Většinu svého života jsem prožil ve Zlíně, v domě kousek od lesa. Po přestěhování do Prahy jsem se cítil jako ve skutečném velkoměstě, a po návštěvě Londýna mi Praha připadala jako malé městečko. Netušil jsem však, že strávím více než měsíc v téměř dvacetimilionovém Istanbulu proti kterému mi Praha připadala jako malá vesnice.
Zajímal mě kulturní rozdíl mezi Istanbulem a Českou republikou. Před odletem do Turecka jsem strávil tři a půl měsíce na Srí Lance, kde byly kulturní rozdíly enormní, ale o tom až někdy příště. Už při příletu na letiště jsem z oken viděl mešity. Airbnb jsem měl více než hodinu daleko autem, a tak jsem se obával ceny za taxi, protože jsem si na metro netroufl. Uber k mému místu bydliště stál asi 500 Kč, což mě příjemně překvapilo. V Anglii byste za takovou vzdálenost zaplatili pětkrát tolik, ne-li více. Celou cestu se mnou taxikář komunikoval přes překladač. Zeptal jsem se ho, zda je Istanbul večer bezpečný, a on mi odpověděl, že to záleží na místě. Nabídl mi, že za příplatek mi řekne, kde je to bezpečné. Odmítl jsem za tuto informaci platit, a přišlo mi to vtipné za něco takového platit😀 Po zkušenostech ze Srí Lanky, kde po mně chtěli peníze za to, že jsem se podíval na jejich mořskou želvu, mě už nic nepřekvapí 😀
Když jsem dorazil na Airbnb, paní Meltem mi psala, že mluví anglicky, ale ne příliš dobře (což je i můj případ). Zjistil jsem, že umí anglicky pouze tři fráze: „Hello“ (Ahoj), „How are you“ (Jak se máš), a „I hate football“ (Nenávidím fotbal). Takže mi neporadila kde seženu lístky na Galatasaray😣
Airbnb mě stálo na měsíc 22 000 Kč, ale měl jsem ho zaplacené pouze na tři dny, protože jsme se na ceně měli dohodnout až na místě. Po hodinovém smlouvání jsem cenu snížil na 12 500 Kč za dva pokoje. Další týden za mnou měl přijet kolega, se kterým spolupracuji, takže ubytování nakonec vyšlo velmi výhodně. Z balkonu byl nádherný výhled na moře, mrakodrapy a velké mešity. Všude to byla samá mešita 😀
Nevěděl jsem, jak se v Turecku toleruje alkohol, protože obyvatelstvo je převážně muslimské. Po té dlouhé cestě jsem měl chuť na pivo a na první výlet po Istanbulu. Když jsem se šel projít kousek od bydliště, byl jsem příjemně překvapen. Všude byly obchody, street foody a restaurace. Zjistil jsem, že v běžném obchodě pivo neseženu, a musel jsem do speciálního obchodu, kde se prodává alkohol. Po dvou vypitých pivech a velmi chutném kebabu za 40 Kč jsem vyrazil do podle Googlu nejvíce vyhlášené čtvrti v Istanbulu pro noční život – Taksimu, který byl taxíkem asi 10 km daleko.
Co mi na jízdách taxíkem vadilo, bylo, že tam řidiči často kouřili. Jsem nekuřák, a smrad z cigaret byl opravdu všude. Krabička cigaret v Turecku stojí asi 30 Kč, a Turci kouří opravdu všude, dokonce i v obchodech s oblečením nebo doma, jako třeba Meltem. Většina aut, kterými jsem jel, měla plno kontrolních světel a vytrhané pásy. Doprava tam byla opravdu šílená.
Když jsem dorazil do Taksimu, byla to největší ulice plná barů a klubů, co jsem kdy viděl. Obrovská koncentrace lidí a všeho. Všude byli lákači do barů, což určitě znáte i z návštěv Prahy. Na ulici jsem se seznámil s Portugalcem, který tam byl také sám, tak jsme vyrazili společně do nějakého baru. To byla obrovská chyba, ale musel jsem se poučit. Bar byl turist trap – turistická past. Za dvě malá piva jsem zaplatil asi 2 000 Kč, i po obrovské hádce. Když jsem se naštvaně rozhodl odejít domů, nefungoval mi Uber ani Bolt. Asi hodinu jsem zoufale hledal taxi a když se mi to podařilo, samozřejmě jsem zaplatil o 50 % více, než jsem měl. Ale domů jsem se opravdu dostat chtěl.
Další den jsem o celém incidentu vyprávěl Meltem. Ona mi odpověděla, že se mám na ceny ptát dopředu a rovnou platit, protože Turci jsou podvodníci a budou mě chtít ošidit všude, když zjistí, že jsem Evropan. Abych nemluvil jen negativně, následující dny byly skvělé. Istanbul je opravdu nádherné město a z těch výletů po něm jsem byl unešený. Turkům se podařilo mě ošidit už jen jednou. V restauraci jsem za jídlo zaplatil necelých 500 Kč, protože na mě číšník mluvil turecky a nejspíše se zeptal, jestli chci i předkrm, který stál 300 Kč, zatímco hlavní jídlo (2x větší) stálo jen necelých 200 Kč. Ano, další turistická past. Ale kromě toho pobyt proběhl již docela v pořádku.
Jaký je tedy noční život v Istanbulu a doporučil bych ho?
To, že je ve městě živo každý den, je pravda. Istanbul je opravdu obrovské město s velkou koncentrací lidí. Je tam spousta Rusů i cizinců. Pokud přijdete do klubu, nemůžete se tam občas volně pohybovat. Přiřadí vám stůl a u něho musíte být. V některých klubech si nestačí objednat jen jednou, ale chtějí po vás neustále nové objednávky, nebo vás vyhodí. Jednou jsem si šel povídat s holkama k jinému stolu, tedy vlastně ony oslovili mě. To byl další důvod, proč nás z klubu vyhodili. Nelíbí se jim, když opustíte svůj stůl. Je dobré si předem číst recenze podniků na Googlu. Občas zjistíte, že se bar/klub vůbec nedoporučuje, protože udělají vše pro to, aby vás obrali o peníze. Od té doby, co jsem si to hlídal, se nic zlého nestalo.
Do některých klubů vás ani nepustí bez ženského doprovodu. Jeli jsme 20 minut taxíkem do klubu na loď, abychom zjistili, že nás nepustí. To je prostě Turecko. Jednou jsme dokonce vlezli do baru, kde byli samí kravaťáci, plešatí a potetovaní, a každý měl na klíně slečnu v šatech. Jsem si téměř jistý, že to byl mafiánský bar. Okamžitě na nás naběhlo pět sekuriťáků a ptali se, co tam chceme, jak jsme to našli, jaká jsme národnost a jestli víme, kde jsme. Když jsem se omluvil, že jsem český turista a že to byl bar, který jsme viděli, a chtěli jsme si dát jen drink, ale hned odejdeme, naštěstí nás nechali odejít. Tím chci říct: netoulejte se po městě, kde to neznáte. Všude není tak bezpečno jako u nás v Česku.
Doporučil bych tedy Istanbul?
Rozhodně ano, ale…
Ačkoli to možná vypadá, že o Istanbulu mluvím spíše v negativech, opak je pravdou. Nechci zde psát, jak je město nádherné, protože o tom jistě už psali jiní a i z Google fotek to poznáte. Je to opravdu velké město a ani za ten měsíc a něco jsem ho nestihl pořádně projít. Je velmi moderní a historické zároveň. Kromě toho, že jsem párkrát zaplatil více, než jsem měl, a jednou někam špatně vlezl, jsem se ve městě cítil bezpečně. Rozhodně bych se více bál projít v noci po Londýně než po Istanbulu. A to jsem tam byl během prezidentských voleb, kdy byly demonstrace.
Ve městě se dá stále něco dělat. Kousek od domu jsem měl park, kde Turci byli s dětmi až do 2-3 do rána, hráli fotbal, na kytaru a podobně. Mělo to tam opravdu dobrý vibe. Turci sice neumí moc anglicky, ale jsou zvyklí na turisty a každý má po ruce telefon s překladačem. Jídlo mají velice chutné a levné. Istanbul bych doporučil, ale spíše na dovolenou než na delší pobyt.
Město by si určitě zamilovali milovníci koček. Kočky jsou na každém rohu a vypadá to, že je o ně dobře postaráno. Nejednou mě obklopilo v parku pět koček, které chtěly pohladit. Více mě pak vadily psi na volno. Když za vámi běží velký pes a štěká, není to příjemné. Istanbul má zkrátka své kouzlo a je to naprosto jedinečné místo. I když tam jsou kulturní rozdíly, přijde mi, že už to není až tak vzdálené od Evropy. Turci jsou totiž trochu pokrytci. Sice ve svých tradičních restauracích pijí čaj a neprodává se tam alkohol, ale pak jdou ven, kde mají láhev nějakého alkoholu. Hodně pijí venku, po parcích a podobně, protože v restauraci se to nehodí.
PS: Musíte si zvyknout, že každých pár hodin jsou modlitby v rozhlase po celém městě. Nejednou mě to vzbudilo.